Domů ] Nahoru ]



 

 

Měsíčník "Od Horácka k Podyjí", ročník VI./1928, strana 697,
autor J.F.Svoboda,
pod titulkem "Lidová keramika západomoravská"

 

Bítešský toufar Jan Zavřel upozornil mne, že s ním jezdívali na výroční trhy se zbožím toufarským hrnčíři z Pavlic, Vevčic a Rouchovan. Pavlice je farní ves na Znojemsku o 134 domech se 751 obyvateli. Rozkládá de po obou stranách říšské silnice mezi Mor. Budějovicemi a Znojmem, tedy v místě druhdy pro obchod velmi příhodném. První sdělení, jež  jsem dostal od p. řídícího učitele Ludvíka Pokorného, když jsem začal zjišťovat tuto výrobu, bylo málo slibné. Napsal mi, že tam žil nějaký toufar, který asi v roce 1910 zemřel. Potomci jeho tam již nežijí a jediný eksemplář jeho výrobků odvezl před několika lety jakýsi profesor z Praha. Byl jsem proto velmi povděčen p. faráři Jos. Vaňkovi za ochotné přispění při dalším zjišťování, jehož dosavadní výsledek je tento:   V Pavlicích se do roku 1901 vyrábělo mnoho hrnčířského nádobí. Byly tam dvě točírny.

Majitelem jedné byl Ignác Musílek,

u něhož pracovalo až do jeho smrti několik dělníků. zemřel roku 1901 a závod jeho pro nedostatek odborných sil k vedení zanikl. Zápis v úmrtní matrice zní : "dne 27.III.1901 zemřel v Pavlicích v domě č. 2 Musílek Ignác, kamnář a hrnčířský mistr, narozený 2.VIII.1842 v Německém Brodě". 
Zdá se, že toufarské zboží, alespoň v posledních letech nedělal.

 Druhým výrobcem byl Jan Machain.

Přišel sem z Welsu v Rakousích a po prvé nacházíme jméno této rodiny v zápisu křestní matriky z r. 1875 (pag. 97), kdy se mu narodilo dítě Antonie. Otec je tu zapsán: "Jan Machain hrnčíř, manž. syn Karla Machaina, hrnčíře bílého nádobí ve Vyškově". I pavlický Jan Machain byl vyučen džbánkařství a pracoval také u svého příbuzného, džbánkaře Jana Slováka ve Znojmě a snad i v Pavlicích z počátku, pokud tato živnost byla ještě v rozkvětu, ji provozoval. Svědčilo by o tom i to, že převzal dílnu s oběma domy č. 30 a 51 po smrti svého příbuzného, toufara Františka Šindeláře. Později specialisoval se na kamnářství a jeho živnost měla větší rozsah. Tato "továrna" pracovala až do roku 1914,
kdy z nedostatku surovin zastavila práci. Majitel zemřel roku 1925.

   Výrobcem bílého, ručně malovaného - "toufarského" - nádobí, o němž to určitě víme, byl tu František Šindelář.

 S jeho jménem shledáváme se po prvé v zápisu křestní matriky roku 1831 kdy se mu narodila dcera Barbora, je tu výslovně označen jako "Weissgeschirrmacher" v domě čís. 51. Manželkou jeho je Anna Marie, dcera Jana Slováka, výrobce bílého nádobí (Weissgeschirrmacher)
ve Znojmě. Roku 1833 narodila se mu dcera Marie, 1834 dcera Františka (asi omylem  zapsána zde jako manželka Josefa Slováková ze Znojma),
1835 syn Frant. Xav. a 1837 syn Antonín. Roku 1846 se žení po druhé a tu se dovídáme, že je synem Otílie Šindelářové, dcery tesařského tovaryše ve Vyškově a jeho ženy Eleonory Horákové, dcery domkáře ve Vyškově, nyní 39 vdovec. Bere si 28 sestru první ženy: Antonii, manž. dceru
Jana Slováka, výrobce bílého nádobí (Weissgeschirrmacher) na znojem. předměstí Novosadech a jeho ženy Mariany, dcery Martina Čurdy, vrchnost. lesníka v Kravsku. Zemřel 12. března 1868 v domě č. 30 v Pavlicích ve věku 61 let na znetvoření břišních orgánů
(Entartung der Unterleibsorgane). I tu je opět označen jako Weissgeschirrmacher. Na jeho poli se dosud říká "Na toufarce". Šindelář tedy přichází do Pavlic jako asi 23letý muž, ženatý s dcerou znojemského džbánkaře Slováka a provozuje tu živnost téměř 40 let. Můžeme z toho právem usuzovati, že u Slováka, jestli se tam nevyučil, tedy jistě tovaryšil, že tedy pokračoval i v jeho způsobu výroby a že počet jeho výrobků musel býti značný. Nepochybuji o tom, že ve sbírkách se najdou význačnější kusy Šindelářovy výroby.