Domů ][ Foto keramika a sklo] Nahoru ]


Keramická výroba v Pavlicích

1870 - 1917

Zpracoval Emil Machain na základě úředních dokladů a podle vyprávění stařenky Marie Runkasové,
pamětníků z rodiny Pavlických Machainů  a z vyprávění svého otce Františka Machaina (1969).
Z  domácké manufakturní keramické výroby v letech 1870-1917 v Pavlicích zasluhuje pozornost rodina Machainova.
Přišli do Pavlic z Vyškova po r. 1870 a trvale se zde usadili. Jejich potomci zde žijí dosud.

Rodové tradice

Všichni předkové Machainovy rodiny ve Vyškově se zabývali výrobou keramického zboží a měli ve svých úředních dokladech označení
"hrnčířskýmistr-Krügelmacher-meister".Jedná se patrně o starý habánský rod příslušníků novokřtěnců, který se na Vyškovsku usadil. Podle dosud dostupných pramenů se této práci věnoval již kolem r. 1760 ve Vyškově narozený Václav Machain,po něm jeho syn Isidor František Machain
(3.4.1789 - Vyškov, Předměstí 64), který si vzal za ženu dceru  hrnčířského mistra Zuzanu Sommerovou. Jejich syn Karel Václav Machain
(3.11.1811 Vyškov) v jejich díle pokračoval. Rodinnou tradici převzali jejich synové František Machain (23.10.1856 Vyškov - 13.12.1916 Znojmo)
a Jan Machain (7.12.1869 Vyškov - 22.2.1905 Pavlice). Do Pavlic se Machaini přestěhovali po roce 1870. František Machain se ženil již v Pavlicích
v r. 1880. Machaini koupili v Pavlicích domek č.30, který Jan Machain přestavěl, rozšířil a vybudoval keramickou pec. Na návrší v domku č.75 vyráběl glazuru jejich zaměstnanec František Pevný. Domek byl opatřen větrníkem, který otáčel kamenným kolem a drtil materiál na výrobu vesměs červené glazury na nádobí. U Jana Machaina v Pavlicích pracoval později jeho starší bratr František Machaina jeho syn František Machain ml. (5.7.1880 Pavlice - 23.3.1969 Znojmo), který se vyučil keramickým malířem u fy Rudolf Dittmar ve Znojmě (1894-1897) a dále u téže fy pracoval až do prosince 1908.
V té době se hodně ve fabrice stávkovalo za lepší sociální podmínky dělnictva. František Machain odešel do Pavlic a pracoval u svého strýce
Jana Machaina až do vypuknutí 1. světové války v r. 1914. Pavličtí Machaini vyráběli keramiku až do r. 1917, kdy v důsledku válečných událostí
a nemilosrdné konkurence továrny r. Dittmar ve Znojmě museli výrobu zastavit a věnovali se zemědělství.Jistě zde hrál i svoji roli nedostatek potravin za války. Pavlický Jan Machain měl 6 synů - Stanislava, Karla, Jana, Josefa a Jaroslava, a 2 dcery - Annu a Helenu, ale nikdo z dětí se už keramické výrobě nevěnoval. Jeho bratr František měl 4 syny (Františka, Josefa, Antonína a Emila) a pouze František byl vyučen keramickým malířem.
Za zmínku ještě stojí, že František Machain st. st pronajal v Hostimi keramickou provozovnu, kterou koupil žid Ruberl od vdovy Dvořákové, kde kratší dobu vyráběl keramické zboží (asi 1885-1888). Poněvadž žid Ruberl stále zvyšoval nájemné ("dřel kůži z lidu"), museli živnost opustit a přestěhovali se do Plenkovic a pracovali v keramice v Kravsku a později, po příchodu do Znojma, pracovali v keramice Rud. Dittmar.

Jak probíhala keramická výroba v Pavlicích

Největší příjem byl z prodeje kachlových kamen. Mezi r. 1902 - 1913 se roční příjem za kachle pohyboval mezi 644 - 4753 zlatých (dle knihy příjmů). Kachle kupovali zejména kamnářští mistři (Dvořák z M. Budějovic) a stavěli je v okolních vesnicích. Kromě kachlí se vyrábělo keramické nádobí, mísy hrnce, hrníčky, květináče, dětské hračky, pokladničky na kovové peníze aj. Vyrobené zboží rozváželi párem koní na trhy a zákazníkům až do Rakous (Retz),  ale prodávali zboží i do Linze. Hlínu na kachle vozili z Hlubokých Mašůvek - ty vyráběl Jan Svoboda v hlavní budově.Hlínu na nádobí a ostatní z Černých blat (mezi Pavlicemi a Vranovskou Vsí). Toto vyráběl v kuchyni František Pevný. Hlína se při zpracování navlhčila a hnětla v kuchyni na čistě vymetené a vymyté podlaze (František Pevný). Machainovi měli kromě keramické výroby ještě hospodářství (pole, krávy, dobytek) a proto měli ještě čeledína, chůvu (měli 8 dětí), děvečku, pacholka a pasáka. František Pevný, který k nim přišel z Boskovštejna jako mladý člověk, u nich trvale bydlel jako člen rodiny a dosud žijící Juliána Machainová o něho pečovala až do jeho smrti. Keramická výroba v Pavlicích končí r. 1917, keramická pec byla zbourána kolem r. 1970.

Některé keramické výrobky z dílny Pavlických Machainů jsou údajně v muzeu v M. Budějovicích. Vývěsní štít - Jan Machain - toufarník - si odvezl
p. Hobza, železný hmoždíř na glazuru a jiné si rozebrali sběratelé a zájemci.Něco málo zůstalo v rodině. Machainovi v Pavlicích si stáli dobře. Byli oblíbeni, poněvadž chudým Pavlickým občanům půjčovali bezúročně peníze. Hovoří o tom ještě žijící stařenka Marie Runkasová z Pavlic, která se 23.3.1983 dožila v plné svěžesti 91 roků a u Machainů za mlada pracovala. Také žijící pí Venclíková a Čiháčková z Pavlic vzpomínají na svoje rodiče
a jejich vyprávění.